Den 1, Dubai

10. srpna 2016 v 19:37 | Hrabi |  Na cestě
Pondělí ráno, probouzíme se do tmy pokoje. Přesto, že jsme nechali roztažené závěsy, světlo proudí dovnitř velmi málo. A hned zjišťujeme proč. Kromě toho, že jsme ve třetím patře uprostřed padesátipatrové zástavby, všechna okna jsou pokryta stínící zrcadlovou folií. Když otevřeme malé okénko, můžeme vystrčit hlavu a pocítit venkovní HORKO.
Je 4.7. a v arabských zemích právě finišuje ramadán. Konkrétně toto pondělí má být poslední den. Jaký dopad to má na turisty, zjišťujeme při prvních krocích z hotelu. V blízkém obchůdku kupujeme každý dva litry vody, jednu flašku dáváme do batohu, druhou mám v ruce. U nedalekého vstupu do metra se na nás, hlavně na mě, podezřele otáčí místní muž. Říkám si, že mu asi vadí moje kraťasy, které nebyly úplně nejvhodnější volbou, ale na dlouhou sukni opravdu místo nebylo a v kalhotách bych se upekla. Pod eskalátory si odchytne Horolezce a celkem přátelsky ho informuje, že máme schovat tu lahev s vodou, protože ještě mají ramadán, a ani jako cizinci nesmíme pít na veřejnosti a mohli bychom dostat pokutu. Mazec.V automatu ve stanici metra kupujeme celodenní jzdenku za 22 AED/os a vydáváme se směrem k obchodnímu centru a zároveň stanici metra Mall of the Emirates.

Jumeirah beach a Burj Al Arab tapeta

Chvíli přemýšlím o koupi sukně nebo alespoň šátku, ale místí ceny i v obyčejných obchodech přesahují náš denní rozpočet, takže to budou muset, kluci arabský, prostě překousnout. Zkoukneme ještě jeden bizaar, kterým je umělá lyžařská sjezdovka umístěná v obchodním centru, a vydáváme se ven, směrem k autobusové zastávce. Kupujeme v marketu další vodu a něco k jídlu, ale bojíme se jenom otevřít pusu. Zjišťujeme, zda jede nějaký spoj k hotelu Burj Al Arab (tomu, co vypadá jako plachetnice a sám sobě si udělil 7*). Spoj jede, jenom jízdní řády nejsou moc užitečné s informací "jede to každých dvacet minut". Po půl hodině čekání v naprostém PEKLU přijíždí "NÁŠ" bus. Uvnitř je vyklimtizováno natolik, že jsem na zadních sedačkách zahlédla ledního medvěda. Vystupujeme na zatávce poblíž Jumeirah beach. Nevíme přesně kudy se vydat, a tak se rozhodneme sledovat dva hošíky oblečené (pouze) v plavečkách s ručníky ledabyle přehozenými přes ramena, promenující se směrem k místům, kde by se mohla nacházet pláž. Ukazuje se to jako dobrá volba, boční uličkou se blížíme k vodě, moře přímo před námi, hlavní silnice za námi, plachetnice po levé straně. Vedro sílí, ručník, který jsem už na zastávce vytáhla jako sluneční clonu, nesundávám z hlavy.
Dostáváme se k veřejné! pláži s dokonale bílým pískem a azurově modrým mořem. Zahazuju krosnu a řítím se do moře v šortkách a tričku s tohou se ochladit. Voda je teplá jak chc..kafe. Ochlazení se nekoná, ale konečně moře!
Na střídačku se vykoupeme, musíme hlídat batohy na břehu, protože s sebou máme vše. I když pochybuju, že by zrovna TADY byla bůhvíjaká kriminalita. Useknout ruku nikdo nechce. Pár fotek s Burj Al Arab v pozadí a můžeme se vydat zpět.

lyžovačka v obchoďáku, to nechceš

Autobus nám ujíždí doslova před nosem. Přední dveře mám na dosah ruky, ale bohužel. Takže čekáme dalších dvacet minut. Jsou dvě odpoledne. Máme na výběr venkovních padesát stupňů nebo klimatizovanou zastávku, kde je stupňů dvacet pět. Zkoušíme sedět uvnitř, ale z prstů na nohou se mi stávají rampouchy a mokré vlasy a oblečení také zrovna nehřejí. Nehledě na to, že se v uzavřené zastávce nesmí jíst. Což ostatně v tuhle dobu nikde. A my máme vážně hlad. Uchylujeme se do mini stínu, který zastávka z venčí nabízí. Za několik nekonečných minut přijíždí autobus a my pokračujeme přímou linkou až k Dubai Mall, vedle kterého se nachází Burj Khalifa, nejvyšší stavba světa. V autobuse je opět něčekaně klendra, ručník mám nyní jako deku.

Vstupenky na Khalifu máme zakoupené už z domova, a to na čas 17:00. Od 17:30 je prime time na západ slunce a lístky jsou dražší. I tak stály 125 AED/os. Paní na informacích nám sděluje, že nahoru můžeme klidně i dřív. Jsou asi tři hodiny. Jdu se převlíknout do suchého, kupujeme v supermarketu další jídlo, v rohu vzadu u záchodků do sebe něco nasoukáme a míříme ke vstupu na věž. Scan batohů je samozřejmostí, Horolezcova krosna neprojde, velmi slušně ho security požádají, ať si batoh odloží do úschovny. Nabízí to i mě, ale pouze pokud chci. Nechávám si vše u sebe, nechce se mi přehazovat doklady atd. Procházíme kolem 3D modelu věže a fotodokumentace ze stavby, až k výtahu, který nás za několik vteřin vystřelí o 125 pater výše. Ve výtahu je krátká světelná show, promítající obrazce na stěny výtahu. Než nás do kobky uzavřou, lift boy nám sděluje základní informace. Hlavně nepanikařit.

Khalifa 3D

Vystupujeme z výtahu do davu lidí, fronty a marastu. Zaměstanci nás štosují do fronty a chtějí, abychom se vyfotili před nevidtitelnýcm pozadím a dělali opičárny. Když chceme frontu obejít, zkouší nás zastavit, ale mají smůlu. Žádný kýčovitý fotky si tady rozhodně kupovat nebudeme. Na to máme vlastní aparáty.Pomalu obcházíme první kolečko ve 125tém patře. Bohužel, opar visící nad městem neumožnuje žádná daleká panoramata. Z té výšky město vypadá jako mraveniště a pádesátipatrové budovy jako domečky z lega. O lidech nebo autech nemluvě. Točitým schodištěm scházíme o patro níže, kde se nachází venkoví terasa. Probojujeme si místečko u skla a pokoušíme se o pár fotek. Tak a co teď. Západ je za dvě hodiny, co tady budeme dělat. Nejsou lavičky, není si kam sednout, restaurace je až ve vyšších patrech, kam se musí přikoupit dražší lístek. Usazuju se ve vrchím patře směrem na západ. Horolezec obchází další kolečko s Canonem. Opar nedovoluje ani pořádně vidět slunce, natož Burj Al Arab, který je nedaleko nebo umělé poloostrovy ve tvaru palem vystupující do moře. Do západu zbývá asi hodina, dvouhlasně rozhodujeme, že to nemá smysl. Dáváme přednost jídlu. Ještě stíháme konec fontánové show a fotku před již osvětlenou večerní Khalifou. Podruhé navštěvujeme supermarket v přilehlém Dubai Mall, že se blíží západ je znát i na větším šrumu a hlavně na místních, kteří se vrhají na jídlo stejně jako my. Za šikovně umístěnými zástěnami nacházíme v nejvyšším patře mallu food court, kde probíhají hotové gastro orgie. Fast foody jsou v obležení místních, není jediné místo k sezení. Přeci jen jeden stolek ulovíme a vybalujeme vlastní sváču složenou ze zásob a nákupu z marketu. Beztak máme podezření, že se tam cpali celej den, ramadán neramadán, za plentou nás Alláh nevidí. A jestli se vám zdá, že celej den jenom řešíme jídlo, tak veřte, že při tom všem přesouvání a chození a tahání batohu faaakt vyhládne!

panoramata

fakt jsme tam byli

Konečně v klidu, najezení a malinko odpočatí míříme k východu z mallu, vedoucího přímo do stanice metra. Stále nám platí celodenní jízdenka, která posloužila i v autobusech, takže můžeme projít několik set metrů dlouhý spojovací tunel a zapadnout rovnou do vlaku jedoucího směr letiště. Hurray! Na letišti náš už čekal jen on-line check-in přes telefon a super neschopnou wifi, abychom mohli zahodit batohy do baggage claim a projít za první odbavení. Byli jsme tam asi v osm večer a náš let byl ve 4h ráno následujícího dne. Ve městě už nebylo co dělat, rozhodli jsme se pro zakempení v odletové hale. Kde bylo všechno masakr drahý. Neměli jsme vodu, nejlevnější jsem sehnala v costa coffee, kde jsem díky tomu vyžebrala i heslo na wi-fi. Jinak v Dubai na letišti je wi-fi zdarma jen na hodinu, pak si musíte dokoupit asi za 5Euro. Nebo si koupit něco ve fast foodech a restauracích, kde vám dají jen dočasné, hodinové heslo. Prostě Vás Emirates NENÁPADNĚ tlačí ke koupi letenky minimálně v business class, která už má vlastní salonek se vším potřebným.
Usnuli jsme na lehátkách, já si zapomněla ponožky, takže mi byla nehorázná kosa, měli jsme jednu deku, kterou jsem zkonfiskovala při letu z Prahy, a schovávali jí zabalenou právě na tohle čekání. Bez těch ponožek mi byla vážně zima. A taky jsme měli hlad. Podcenili jsme jídlo s sebou, a tak jsem při obhlídce restaurací a fast foodu došla k závěru, že nejlíp vychází stejně mekáč, velký meníčko asi o 50kč dražší než doma. Takže jsme slupli burger a už jen čekali, až otevřou gate k nástupu do letadla. Hlavně nezaspat!

Burj Khalifa těsně po setmění
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama