Den 2/3, Yogyakarta

24. srpna 2016 v 21:38 | Hrabi
Jsou čtyři hodiny ráno, tedy již středa 6.7. a my procházíme stále ještě noční Jakartou na vlakové nádraží. Po cestě potkáváme uklízeče zametající silnici, pár aut, několik krys a žádné policejní auto. Je po dešti a místy je vody po kotníky, nedá se vyhnout loužím, odpadkům a sem tam nám přes cestu přeběhne krysička velikosti batolete.

...nástupiště ještě docela vypadá...

Koncentrace lidí se začíná zvyšovat, slyšíme hlasy a zvuky. Nádraží už musí být blízko. Objevují se i stánkaři se vším možným, hlavně instantním. Na nádraží je NARVÁNO. Stovky lidí tu čekají na první vlak. Nemáme tušení, kde koupíme lístky a jestli nějaké volné vůbec budou. Prodíráme se davy sedících, ležících, spících Indonésanů a snažíme se najít informace, přepážku, cokoliv. Pokoušíme se ptát jednoho z místních, kde je office, ale nerozumí, takže prostě ukazuji na papíprek v jeho ruce "TIKET??". Pochopí a ukazuje dál dozadu. Nakonec objevujeme několik přepážek, otevřená kasa je (jako v globusu) jen jedna a před ní se točí menší fronta. Vlak má jet v 6:15, hodiny na zdi v hale ukazují 4:50. Jestli budeme muset čekat v té šílené frontě venku, tak stíháme možná tak spoj v poledne. Konečně se dostáváme na řadu. Volné jsou samozřejmě jen ty dražší lístky v byznys třídě nebo nejdražší v "executiv". Vysolíme 300tis/os za byznys a tlačíme se davem k nástupišti č.1. Policista kontroluje po jednom lístky každému cestujícímu a pak teprve se dostáváme k turniketu a nástupu do vlaku. Davy mizí za oplocením a ocitáme se na skoro prázném perónu. Bíla podlaha se jen leskne a vlak už je přistavený k nástupu. Usazujeme se, a rázem se ocitáme v Hošticích. Nezastavujeme, máme zpoždení. Až na ty Indonésany tedy.

...uvnitř "byznys" třídy už je to horší...

Byznys třída znamená, že máme místenky a koženkovou dvousedačku. Pozor, pod okénkem je dokonce funkční zásuvka. Za námi se nachází toaleta. Bojím se nejhoršího a dlouho návětěvu odkládám. Nakonec nutné zlo omezím na dvě rychločůraní za celých osm hodin cesty. Záchod je samozřejmě turecký, prostě díra do podlahy. Naštěstí moc nesmrdí a uklízeči pravidelně obcházejí. Ale stejně to bylo asi největší dobrodružství, použít záchod za jízdy, minimaliziovat dotyk čehokoliv a zároveň se držet natolik pevně, abych v příští zatáčce neupadla na mokrou podlahu. Dezinfekční gelíček byl v jednom kole.
...zlatý economy v emirates...

Chvíli poté, co se vlak rozjede, do vagónu nastupuje policista se samopalem, projde na druhý konec, za ním jde průvodčí a výpravu uzavírá druhý ozbrojenec střežící opačný konec vagónu. Nejprvě mě to uklidní, ale pak si člověk říká, proč je tohle vůbec třeba?! Kolem poledne už dostávám docela hlad, zásoby hnusného sladkého pečiva, které všude prodávají, se tenčí, a tak se vydávám na průzkum k jídelnímu vozu. Mám na výběr kuře s rýží nebo kuře s rýží. Ani jedno z toho nevypadá jako kuře. Beru jednu krabičku a colu. Ta všechno spraví. Při návratu na místo mi Horolezec oznamuje, že je teprve osm ráno. Ono to má jeden hnedka posunutý, když vstává ve tři. Stane se. Takže snídáme rýži, smažené kuřecí cosi a cocacolu. Super. Zbytek cesty ubíhá stejně. Střídavě spíme, čumíme na panoramata z okýnka, lekáme se, že nám někdo krade batohy, máme hlad, jíme a zase spíme.
...panoramata ujdou...

Do Yogyakarty přijíždíme ve 14:40. Chyba. Do Yogya máme přijždět 14:40, dorážíme však okolo 16h. Po cestě jsem stihla prozkoumat průvodce a rovnou vybrat některé z doporučených hostelů. Míříme tak najisto do uličky kousek od nádráží. Hostel je pěkný, ale ceny se od doby vydání průvodce lehce pohnuly. Takže se vydáváme do hostelu číslo dva, tři, deset. Jeden je moc drahej, další moc hnusnej, třetí má okno do zdi a nula vzduchu. Nakonec se vracíme zpět, do toho úplně prvního, HOTELu KARUNIA. Ten v průvodci sice nebyl, ale je tam milej pan recepční/majitel/uklízeč, pokoje jsou velké a mají okno! Styl koupelny se moc nemění, společná kachlíková na chodbě, 3v1. Noc za 170tis/pokoj včetně snídaně. O několik domů dál se nachází bar/restaurace/café DANGAN, které se na příští dva dny stane naší žrací základnou. Výborná polévka, bohužel už nevíme, která to byla. Cokoliv místního umí dobře. Jenom anglicky, to moc neumí. A obsluha jim hrooozně trvá. Ale nic moc lepšího v cenové relaci a okolí neseženete. Jo a nedávejte si palačinky. Za prvé je taky neumí a za druhé je budete jíst každý ráno na Bali. Tam zas neumí nic jinýho.

...jídlo už se chystá...

...asi? kuřecí polévka, pokaždé chutnala jinak, ale vždycky výborně a nečekaně kuře s rýží...

Druhý den máme na plánu vydat se na Borobudur, jeden z hlavních taháků, kvůli kterým se vlastně táhneme přes Jávu. Místní nám říkají, že mají svátek a nebudou jezdit autobusy ani jiná veřejná doprava. Moc jim nevěříme, ale nemáme si to jak ověřit. Strejda Google taky neví. Domácí nám nabízí motorku za 100tis/den. Můžeme si jí vypůjčit od jeho kámoše naproti přes ulici. Dobrej kšeft říkal, máš to na 24hodin říkal. Chtěl nechat jenom pas a zlatej zub do zástavy. Necháváme si takticky čas na rozmyšlenou, ale stejně nám nic jiného nezbývá. Jdeme na vycházku po městě. Když vylezeme z naší ulice, ocitáme se na něčem jako turistická třída v Bibione. Až na to Bibione. Všude jsou stánky s oblečením, koženými výrobky, batikou - jsme v hlavním městě téhle šílenosti. Co mě nehorázně vytáčí a zároveň mrzí, jsou všdypřítomné povozy s koňmi. Známe je ze staromáku, ale tam se mají koníci velmi dobře. Tohle jsou polomrtví chcípáci, s pěnou u huby, celý den stojí v hrozném vedru, vyhublí, zanedbaní, neviděla jsem, že by dostali vodu. Nikdy. Jsou na ulici celý den až do nočních hodin. A tlustí bílí turisti se nechávají vozit a ještě se u toho natáčejí. Prosím, nepodporujte tenhle byznys. Dá se jít pěšky nebo najmout moto/kolo rikšu. O koních ještě bude řeč dále na východě u sopky Bromo.

...promenáda, povozy, turisti, místní...


Dojdeme k památníku, který je stejně už zavřený. Nic jiného tady není. Jen město a tisíce lidí. Marast, bordel, smrad. Vracíme se do hotelu. Ráno chceme jet brzy, abychom sthli i Prambanan, tahák č.2. Moto kámoš má otevřeno jen do 22h, takže bychom museli všechno dohodnout už dnes večer. Na to jsem ale moc unavená, nechávám to na Horolezci a upadám do komatu...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama