Nalehko

1. srpna 2016 v 10:32 | Hrabi |  Před cestou
Červen. Za měsíc letíme a nemám nic připraveného. Potřebuju koupit asi milion věcí, který teda nevim, kam dám, když budu mít minibatoh. Á propós batoh. To je jediná věc, kterou už mám. Jelikož Horolezec byl akční a chtěl mi udělat radost. Takže jsem dostala krosnu. No, spíš krosničku. K narozeninám. Dva měsíce dopředu.

Jakožto chlap a ještě k tomu sportovec je Horolezec z principu minimalista. Nehledě na kamaráda Járu, který je minimalismu mistr a Horolezce patřičně vyškolil. Tudíž jsem mohla očekávat, že bude tento směr postupně aplikovat i na mě. Na Hrabi, která má padesát párů bot a tři skříně hadrů. Bolelo to, křičeli jsme, hádali se, ale nakonec jsem to dokázala. Zabalila jsem si věci na tři týdny do jednoho zavazadla o celkové váze necelých šest kilográmů. Já vím, já vím. Jsem fakt dobrá.

Co tedy s sebou. Jelikož se chystáme do míst, kde teplota neklesne pod třicet stupňů, a VŠECHNO budeme POŘÁD tahat na zádech, zabalila jsem ty nejmenší a nejlehčí věci. Sportovní kraťasy a tílka. U triček došlo i na vážení. Protože jsem odmítala s sebou tahat dvě sady na šnorchlování s tím, že si radši vezmu tři trička. Táákže jsme vytáhli kuchyňskou váhu a začali počítat gramáž. Šnorchl jsem vezla. Trička jen dvě. Jedny plavky. Spodní prádlo. To je jak seznam na tábor. Už chybí jen holinky a pláštěnka. Vlastně ne, pláštěnku jsem taky měla. A použili jsme jí! Z oblečení ještě jedny dlouhé kalhoty a mikina do letadla. Klimatizace je mor, všude podchlazeno na dvacet stupňů, zatímco venku pařák. Kompresní podkolenky do letadla. Zahřejí a pomůžou od nateklých nohou. Osobně bych přibalila ještě jedny teplejší ponožky, když jsme byli v horách a na pokoji (v hotelu Transylvánia) byla fakt kosa, nechtělo se mi pracně natahovat kompresky. Nemluvě o tom, jak po několika použití ty jedny ponožky faaakt smrděly. A přeprání ve studené vodě, ano všude tekla JEN studená, vážně nepomáhalo. Hlavně když nic pořádně nestihne uschnout, jelikož vlhkost vzduchu se pohybovala okolo 80%.
No a to je z oblečení všechno. Boty jsem měla jedny, sexy sandálky na klínku od Korse. Ne bohužel, ty by mi stejně byly k ničemu. Trekový sandály Karrimor byly užitečnejší. A navíc byly růžový. Na Bali jsem si koupila ještě jedny žabky, ale doporučuji vzít je rovnou. Vzhledem k tomu, že do sprchy jsem všude chodila v sandálech, měla jsem je pak pořád mokrý. A jedny pěnový žabky navíc uvezete. Z kompaktních věcí ještě rychleschnoucí ručník, skládací tašku přes rameno (do letadla a na výlety), šátek na krk/hada, vše Decathlon.
Kosmetika. Minilahvičky á 80ml a přelít šampon a sprcháč. Vystačilo akorát a to jsme se koupali i třikrát denně. Vážně. Na některých lepších pokojích byly mejdlíčka a šamponky, tak jsme je samozřejmě sbalili. Make-up jsem rozhodně netahala. Stejně bylo takový vedro a vlhko, že by ze mě všechno steklo. Stačilo vyjít ze sprchy, namazat se poopalovákem a mohla jsem se jít znovu koupat. Ble. Vlhčený ubrousky a antibakteriální gelíček! Nejlepší kamarádi, stále při ruce. Megabalení miminkovských kapesníčků jsem byla nucena nechat doma s tím, že si kdyžtak dokoupím tam. "A oni tam jako mají i obchody s drogeriííí???" Ano, mají. Opalovací krém, doporučuji minimálně 30ku spíš 50, poopalovák a deodorant. Konec seznamu.

Horolezec měl navíc společnou lékarnu a moskytiéru. Každý pak svůj "spacák". Oficiálně se to jmenuje vložka do spacího pytle, je to taková tenká látková vrstvička ve tvaru mumie, balvněná, nylonová nebo hedvábná. Záleží na ceně. Já měla bavlněnou z Directsportu za 300,-, Horolezec hedvábnou z Decathlonu asi za 900,-. Hedvábná je samozřejmě lehčí a menší. Hodí se v místech, kde není povlečení nebo je to špinavá díra jako ten hostel v Jakartě. Mně i jako deka ve vlaku a další ochrana proti komárům. Těch naštěstí moc nebylo, jenom v tý díře v Jakartě.

Když jsme u komárů, repelent a očkování. Před každou cestou je nutné zjistit si, jaké očkování je povinné nebo alespoň doporučené do dané destinace. Žloutenku i tetankovku už mám, takže mi pan doktor v očkovacím centru doporučil ještě břišní tyfus a meningokoka. Tyfus vyšel na 850,- a Kok na 1650,-. Výhodná koupě. Samozřejmě mi byla nabídnuta i vzteklina za dalších xy tisíc, ale tu bych stejně nestíhala, vzhledem k tomu, že se aplikuje ve třech dávkách. A dají se aplikovat i antibiotika až v případě kousnutí/napadení zvířetem. Nic takového se nestalo, ale opice v Uluwatu byly vážně otravný. A čorky. Kdybychom pokračovali dále na Lombok, tak se hodí i antimalarika. Ta se neočkují, ale zakoupíte si balíček předem a v případě bodnutí nakaženým hmyzem a příznaků si je aplikujete sami. Je to hnus, stojí asi dva tisíce a je to víc jedu, než z toho chudáka komára. Naštěstí jsme nic takového nepotřebovali. Každopádně je nutné konzultovat tyhle věci s panem doktorem. Protože ten a maminka mají vždycky pravdu.

Z elektroniky jsme měli samozřejmě telefony, kamerku SJCam na potápění/šnorchlování a Canón. Ten jsme ale použili jen dvakrát, u Borobuduru a Uluwatu. Nejvíc fotek mám samozřejmě na jabku. Horolezec měl ještě čtečku, já jsem zastánce papíru, ale žádnou bichli jsem netáhla. Až v Kutě jsem si koupila paperback na pláž a na cestu dom.
K elektronice "dry sack" do vody, když jsme se šli oba koupat, přivázali jsme si voděodolnej pytel s věcma k ruce a nemuseli je nechávat se strachem na pláži. Na doklady jsme pak měli každý svojí taštičku na krku/břiše s pasem a penězi.


No a nejdůležitější věc na závěr. 500ml domácí malinový pálenky. Dezinfekce dvakrát denně a lékárnička nebyla třeba.

no, to je vážně všechno...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama