Den 5/6, Malang a Bromo

12. září 2016 v 22:58 | Hrabi |  Jáva
Vyčerpaní, spálení, hladoví a žízniví, vracíme se z Borobuduru do města. Doprava snad ještě více zhoustla a chvílemi je mi opravdu na zvracení. Míříme rovnou na nádraží, vyzjistit ty spoje na druhý den. Paní za stolečkem je rozumět o něco více, než té včera, a my se dozvídáme, že vlaková situace je pořád stejně v pr..háji. A autobusy neexistují. Co bych teď dala za žlutý bus s hnusným kafem. TAKŽE, máme dvě možnosti. Jet DNES v noci nebo za 3 DNY!

Horolezec a naleštěný nádraží v yogya...

3 dny v Yogyakartě nechceš, a tak nezbývalo než obětovat Pramabanan (https://cs.wikipedia.org/wiki/Prambanan), rychle se zapakovat, vykoupat, najíst a jít... na vlak. Náš spoj jede v jednu ráno. Říkám si, noční vlak, to se vyspíme.
----prostor pro výsměch---- ani náhodou. Sedačky vypadají úplně stejě jako v té plečce cestou sem, možná to dokonce JE ta samá plečka. Světlo je plně rozsvíceno celou dobu, každou zastávku oznamují řvoucí amplióny, průvodčí s vojáky probíhají vagonem jak stádo koní. Když se mi konečně podaří usnout, s inafarktem myokardu se budím co deset minut. Batohy máme přivázaný na zemi pod nohama, ale stejně. Do Malangu přijíždíme v 9 ráno. Takhle hotová jsem za celou dobu ještě nebyla. Naposledy překonám bojovku v podobě záchodu a rychle ven, hledat ubytko.

novej kámoš na cesty, sice trochu neskladnej, zato pohodlnej...

na rozdíl od sedaček...

Podle průvodce vybírám Jona´s Homestay. Procházíme vilovou koloniální čvtrtí, čekám, odkud vyjede nějaký bílý vykořisťovatel na koni. Chápejte, Malang bylv historii kolonizován převážně Holanďany (více nudných faktů zde http://www.dejepis.com/holandska-vychodoindicka-a-zapadoindicka-spolecnost/). K těm bílým vilkám zrovna neladí neonový nápis hlásající JONAS HOME STAY, alespoň víme, že jdeme dobře. "FULL, ajm sorry sr". Dobře, takže jdeme o dům dál. Na rohu o ulici dále se nachází hotel PALEM. Zatuchlá, smradlavá, zahulená díra. Architekt musel vykouřit kilo hašiše, jinak si nedokážu vysvětlit ty chodby, schodiště a pokoje s výhledem do zdi. Rychle prcháme. Do Heliosu. Tam chtějí za ubytování 400tis pokoj/noc. To je rozpočet na dvě noci. Recepční nám ještě dá tip, ať vyzkoušíme hostel na střeše. Jasně, 2v1. Postel v dormitory nám nabízí za 250tis nebo tak něco. Zkoušíme ještě další hotely ve městě, ale všude plno. Nebo mají volno v takové menší vilce u kruháče. Je to luxusní hotel s pokojem za milion za noc. No neberte to, ale jejich manažerka je vážně dobrá. Mít ty prachy navíc, tak tam zůstanu. Hned vedle je spojené pekařství, dražší, ale výborné pečivo.

nejlepší snídaně na střeše...

Jdeme zpět do Heliosu. Zvítězí pohodlnost, a my se ocitáme v pokoji za 400tis. Těšíme se, že se konečně vyspíme. Na recepci potkáváme další pár, němce, chtějí jet taky na BROMO. Což je jediný důvod, proč v tomhle zapadákově vůbec stavíme. Nádherdná činná sopka, na kterou se jezdí ještě před svítáním. Akorát se tam nedá moc dostat. Bez průvodce nebo pronajatého auta. Domlouváme se s dojčáky, že se sejdeme na střeše v baru a vymyslíme plán. Mezitím se snažíme ubytovat a těšíme se na megapostel a klimatizaci. Na střeše, kromě hostelu a baru, sedí taky provozní. Příjemná bílá ženská, která umí anglicky. A tak se jí ptáme, jak se dostat na Bromo. Nabízí nám výlet. Se vším všudy, cesta, jídlo, sakum prdum, 700tis/os. Milión a půl za výlet, jdu do kolen. Pak si spočítáme, kolik by stálo půjčení jeepu, že vůbec nevíme, jak se tam dostat, cesta do hor... tady máte milion a večer se vidíme. Němci neberou telefon, mají smůlu.

... a výhledy

JENOMŽE, na výlet se odjíží DNES o půlnoci. Takže sbohem postýlko, sbohem kontinentální snídaně, sbohem načerpání energie. Další varianta je nechat výlet na další noc, ale co bychom dělali celý den v Malagu, to netušíme. Obětujeme pokoj za 400tis pro svítání na Bromu. Jeep je pro 5 lidí včetně řidiče, zbytek posádky tvoří dvě francouzky, které bydlí nahoře v hostelu. Jdeme na rychlovycházku po městě a rychle spát. Zalézáme v 7 hodin, abychom si do půlnoci stihli aspoň trošku! odpočinout. 23:30 budík, sprcha, zabalit, vzít batoh s jídlem, vodou a teplým oblečením (mikina a ponožky) s sebou, nechat zbytek tašek na recepci a vzhůru do tmy. Před hotelem už čeká náš jeep. V něm místní řidič/průvodce, nejdřív trochu nemluva, ale nakonec se ukáže, jako dobrej týpek. Krosíme jeepem přes město a pak dál do hor. Vzadu to pěkně skáče, držím se zuby nehty.

horolezec s týpkem řidičem (v pozadí VŠECHNO instant) na snídani

Řidič se s tím nemaže. Přijíždíme k bráně, asi vjezdu do parku. Hned se na nás sbíhají prodavači s čepicemi a rukavicemi. Lidi, co blázníte? Serpentiny, za několik minut stavíme uprostřed ničeho, venku je klendra, hvězdy svítí, v dálce je vidět bouřka. Nádhera. Kuř pauza pro řidiče a jede se dál. Vidíme tak na pět metrů dopředu, absoultně nemám tušení, kde právě jedeme. Všude je prach a cestu lemují bílé sloupky. Zase stoupáme. Za chvíli se ocitáme u horní stanice. Nejsou ani dvě ráno. Východ slunce je až kolem 5... Máme povel si na chvli zdřímnout, týpek nás vzbudí, až bude čas. Jdeme se s horolezcem podívat nahoru, všude prodavači a půjčovači péřovek. Vážně, co blbnou?? Přijdeme na vyhlídku, kde už sedí několik lidí. Těm se ty péřovky hodit budou. Není nic vidět, všude tma tmoucí. Vracíme se do auta, dáme si šlofíka. Asi za hodinu nás budí řidič, jdeme na čaj, smažený banán a brambory. Super snídaně ve čtyři ráno. Na vyhlídce se to trochu zalidnilo, nemáme si ani kam stoupnout. Václavák pod koněm hadr. Ale protože týpek se vyzná, bere nás na pole position. Pěkně pod zábradlí, ještě jeden krok a letíme do kráteru.
show začíná...

Temná noc začíná ustupovat světlu a vidímě prví obrysy hory před námi. Nejsme na Bromu, ale na vyhlídce naproti! Bromo se nachází v kaldeře (https://cs.wikipedia.org/wiki/Kaldera) přímo pod našima nohama. Nemá smysl to více popisovat, fotky mluví za vše...ale to už je vlastně den 6...











 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama