Den 6, Bromo

14. září 2016 v 22:50 | Hrabi |  Jáva
Bromo si zaslouží svůj vlastní příspěvek. Kromě toho, že to byl výlet za milion, že jsme vstávali o půnoci a jeli džípem do hor s naprosto cizím člověkem, to byla prostě nádhera.

ne, nepomíchaly se mi fotky, tohle je z města o den dříve..
kdyby to někdo nepoznal podle mini nápisu za námi
toto není photoshop...asi místní vtípky..

Jako zatím každý den, jsme se vrátili špinaví, unavení a hladoví. Stihli jsme však svítání na vyhlídce, přejezd do kráteru, výšlap na sopku, přejezd k vodopádu a minichrám uprostřed vesnice. Takže pěkně popořádku.

první rande s "kopi" aka "real coffee" aka indonéskej turek
(to patří taky ke včerejšku, no bóže)

Svítání na vyhlídce. Když jsme se prodrali davy přihlížejících, kde jsem zaslechla i dvě češky, a obsadili pozice, nezbývalo, než čekat. V dálce neuvěřitelně hřmělo a hlavně se blýskalo. Nepodařilo se nám bouřku vyfotit, jen náhodně zachytit na videjko. Z východu se pomalu šířilo světlo a prozrazovalo obrysy výjevu před námi. Obrovský kráter, ve kterém se náchazela činná sopka, byl zahalený mlhou. Drobná světýlka, která jsme viděli ve tmě, byla ve skutečnosti světla z okolních vesnic. Vše, co se zdálo miniaturní, bylo ve skutečnosti obrovské. Celý kráter měřil na šířku několik stovek metrů a sopka samotná přes 2300mnm. Než jsme se rozkoukali, týpek nás zase táhnul davem, přes vyhlídku, za plot, z kopce, do míst, kam bychom se sami asi nevydali, ale dost lidí tam mířilo s námi. Měli jsme tak možnost udělat další bambilión fotek, více méně nerušeně, až na několik partiček místních, kteří chtěli mít fotku s "bule", tedy bělochy.

řidič/průvodce/týpek/soukromý fotograf

Z vyhlídky následoval přejezd jeepem do kráteru. Popojeli jsme několik metrů a pak nastala zácpa. Zácpa jeepů. Vypadalo to, jako na nějkém srazu veteránů. Destky, možná stovky čtyřkolek namačkané za sebou na jediné příjezdové/odjezdové cestě. Všichni se stejným cílem a posádkou turistů na korbě.
Týpek si šel dát cigáro, než se štrůdl trochu prošťouchne, my se zatím pokoušeli o spánek. Všudypřítomný smrad z motorů mi opět obracel žaludek vzhůru trubkama. Země se pohnula, jeepy popojely a už jsme svištěli serpentinama. Tudy jsme jeli i v noci?? Absolutně nic jsem nepoznávala. Týpek nás zavezl na vzdálenější místo, abychom si mohli dělat další fotky. Pak už jsme se přesunuli na improvizované mega parkoviště, kde řidiči dospávali a turisti se vypravili nahoru k vulkánu.
4x4 party (x150)

Tady se opět dostáváme ke koním, což mě neuvěřitelně rozčilovalo už ve městě. V průvodci se psalo, že místní nabízí DOPLŇKOVĚ projíždku na koni kolem kráteru. Ale to, co se dělo ve skutečnosti byl děs a hrůza. Koně byli VŠUDE. Snaživí indonésani naháněli polomrtvé a žížnivé herky nahoru a dolu každých deset minut, všude to smrdělo koninci a močí. Hlína byla v podstatě něco jako podestýlka. Tlustí a líní turisti se nechali za peníze vozit nahoru k soptícímu kráteru. Po úzké cestičce se skoro nedalo projít, aby vás nějaký koňomrd neshodil. Znovu prosím, nepodporujte tohle vykořisťování, pokud nebudou mít kšefty, nejhorší, co se může stát, že koně utratí, sežerou a bude klid. Já vím, já vím. Tak daleko to asi nezajde. Ale malý bojkot je pořád lepší než žádný bojkot. Pak jsou na řadě prodavači květin, které máte rituálně obětovat do kráteru, roušek, vody, nudlí...

my dva, Bromo a davy

Kromě koní, tu byly samozřejmě davy lidí. A nahoru vedly jedny schody. Takže jeden štrůdl nahoru, jeden dolu. My si prostě umíme vybrat. Horolezec by nebyl hoden svého jména, kdyby to nezačal krosit vedle. Po kotníky v prachu a písku. Nenechám se přeci zahanbit a dám to taky. Nahoru jsem dorazila ufuněná a zaprasená. Klasika.
Hm, tak jsme viděli dým zblízka a můžeme do fronty dolu. Tentokrát si počkám, nechci se skutálet ze sopky před stovkama lidí. Trapas, že jo. Teď už jen najít ten NÁŠ jeep s panem týpkem. Vyrušíme ho ze šlofíka a můžeme se vydat na cestu. Projížíme v kráteru cestou, lemovanou sloupky, sakra, to jsou TY sloupky, co jsem viděla v noci.Neměla jsem ani tušení, kudy vlastně jedeme. Týpek to zase slušně krosí, najížíme do jednoho rygolu, kde uvízneme až mu vypadnou klíčky ze zapalování. No stress, zase nastartuje, trošku zahrabe a frčíme...

špína...(ty ponožky, omg...)

Vodopády. Asi půhodiny jízdy. Prosíme ho, jestli to nemůžeme vynechat a jet spát na hotel. Který sice nemáme, ale klidně zaplatíme. Je to drsňák, když jsou na plánu vodopády, jede se na vodopády. Vysadí nás na okraji rezervace a pošle po označené cestě. Sundavám si ponožky, ANO, měla jsem sandály a ponožky. Ale byla to VÁŽNĚ krizová situace. Hlavně, jiný boty jsem prostě neměla... (nejen) nohy máme jak cigoši, snad se půjde v tom waterfallu vykoupat.
sopka, no...

ty malinkatý tečky vlevo pod horou jsou jeepy..stovky jeepů...a koně a lidi a smrad..jo, ten byl taky hmatatelnej...

Opět jsme větší zábava, než vodopád samotný. Nakonec je jenom jeden. Vlhko přituhuje, nechápu, kam až to může zajít. Po celkem upravené cestičce se dostáváme k vodopádu. Několik fotek do rodinných indonéských alb, hlavně se nerozbít na mokrých kamenech, namočit se v ledové vodě a hurá zpět k autu, asi kilometrovou pěšinkou.
Po cestě je jeden jediný stánek, kde si horolezec samozřejmě musí dát nějakou místní specialitku. Placka z bůhvíčeho za 2tis (4kč) je lehce pikantní a taky si teda kousnu, aby se neřeklo. Paní ze stánku má celoživotní zážitek.

rychle pryč

umejt nohy...

...a hlavy

...rainbow waterfall...

V autě už pláčeme a prosíme, že nechceme na poslední zastávku v chrámu, ale rovnou domu. Týpek nám dozmlouvá, že je to vážně po cestě a hned u silnice. Se slzami na krajíčku souhlasíme. Projíždíme kolem rýžových/kávových/čajových políček ve svazích, ti lidi tady pěstují úplně všechno a všude. A hlavně ručně.

jednu specialitku s sebou prosím...

opičák v džungli

Chrám, nebo spíš chrámeček, se opravdu nachází přímo u silnice. Vylezu po obr kamenech až nahoru (asi dva metry), vítězoslavně se postavím do pózy na fotku a rychle "domu". Cestu zpět k hotelu konečně prochrápu, načež týpek se s námi loučí a je taky rád, že už to má dnes za sebou. A teď si představte, že on tohle dává každý den. Je to prostě frajer.

polem, nepolem...

Batohy přežily celý den za recepcí, překvapivě naše smradlavý věci nikdo nechtěl ani zadara. Jdeme se ubytovat rovnou nahoru do hostelu na střechu. Cena je samozřejmě úplně jiná, než jsme si včera mysleli. Hlavně, že to mají vyvěšený na recepci. Vydupu si megapostel pro tři, uprostřed dormitory pokoje za 155tis. Jinak jsou volné už jen palandy, a k těm mám averzi. Trauma z dětství. Na autopilota jdu do sprchy, najíst se, natáhneme moskytiéru a nečekaně..upadám do komatu... jsou asi tři odpoledne...

vítězný "oblouk"...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Joina Joina | Web | 15. září 2016 v 5:30 | Reagovat

No chtěla jsem napsat, že na té druhé fotce je to tedy rodíl...
Jak se koukám, vypadá to tam moc pěkně :) To svítání bych chtěla vidět asi taky :) A ta sopka musela být tedy zážitek.  Nevím jestli bych zvládla cestu abych se na ní došla podívat...

2 Hraběnka & Horolezec Hraběnka & Horolezec | 15. září 2016 v 8:32 | Reagovat

[1]: da se jet taky rovnou na sopku, pekne se vyspat, dojet autem az k sopce a pak jen vyhit ty schody...ale nez toho svitani by to asi nebylo ono..taky se tam da spat..prijede se o den drive a vstava az na to svitani

3 Marushka. Marushka. | E-mail | Web | 21. září 2016 v 16:51 | Reagovat

... videli ste tam niekoho aj na vlastnej motorke? Myslis, ze to pojde, alebo maju tie fajnove wranglery exkluzivitu?

4 Hraběnka & Horolezec Hraběnka & Horolezec | 22. září 2016 v 18:55 | Reagovat

[3]: NEDOPORUČUJI! :D kamarádi tam shodou okolností byli taky a na vlastní motorce..to, co se dá vypůjčit, tam nahoru rozhodně nevyjede..cesta je opravdu přes kráter a povrch je šílenný, všude díry a pak šílené stoupaní..i ten jeep měl místy co dělat..na motorkách tam jezdí jen místní..takže pokud nebudete mít super mašinu nebo zkušeného motorkáře, zůstala bych u jeepu

5 Hraběnka & Horolezec Hraběnka & Horolezec | 22. září 2016 v 18:58 | Reagovat

[3]: teď koukám na váš web :)..určitě tam vyjet můžete, jen je to na zvážení ..
kamarádi měli slabou motorku a museli tlačit, nevyjela tam ani s jedním člověkem

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama