Den 9, první den na BALI!

22. září 2016 v 20:42 | Hrabi |  Bali
Pro první dny na tomto ostrově jsme zvolili pobyt na jižním poloostrově Bukit. Konkrétně v místě Uluwatu.
Uluwatu je ráj surfařů. Nespočet malých pláží ukrytých za skalami a modrozelné moře přímo vybízí k dovádění ve vlnách.

"špatná" Padang Padang..neboli Labuan Sait Beach

Jenom musíte najít tu správnou pláž. Podle průvodce jsem vybrala Padang Padang. Nádherná pláž s bílým pískem, ke které se má sejít kamennými schody. Takže když jsme urazili necelý kilometr od hotelu, jako jedni z mála zde na ostrově pěšky, a došli na most, odkud byla vidět celá zátočina a pláž ve skále, ani chvíli jsme neváhali, zda jsme na správném místě. Neodradil nás ani poplatek deseti tisíc za osobu, který vyžadovali místní, hlídkujíící v malé budce hned u vtupu na pláž.

Zítra najdeme něco jinýho, říkali jsme si. Společně s pár dalšími lidmi jsme sešli po obrovském kamenném schodišti, které se dále zužovalo a průrvou ve skále se dalo projít až k mořskému břehu. Když schody přešly v písek, nemohla jsem se dočkat až skočím do vody. Horolezec už se tvářil o něco méně nadšeně. Jako každý chlap, jakmile se dojde na pláž, dostal úžeh, úpal, rýmičku, všechno dohromady. Při rychlo průzkumu jsme zjistili, že pláž není moc dlouhá a díky skalám za zády ani není moc možností, kam se posunout s ručníkem, při blížícím se přílivu. V tu chvíli mi začala být celá tahle plážička podezřelá. Víc jsem se však soustředila na prudícího horolezce a na to, že už chci do moře. Zanechala jsem ho v jeho prudérii a vydala se poprvé do balijských vln. Okolo mě se proháněli namakaní týpci s prkny i turisti, kteří surf zkoušeli poprvé. Odbarvený místní plavčík se tvářil dost důležitě a namachrovaně, když se ho někdo zeptal na vypůjčení prkna. Chtěli snad 100tis za hodinu.

O cenách za vodu na pláži nemluvě. 1,5l vody mi zkoušeli nacpat za 15tis!!! V Jakartě stála voda 1-2tis , dál na Jávě pak 4-5tis. Ovšem 15ti násobek ceny jsem odmítala zaplatit. Když jsem jednomu stánkaři řekla, že v obchodě je voda za 2tis, vysmál se mi , že tady nejsem v obchodě. Horolezec se nakonec vydal na misi pro vodu, sehnal někde v blízkosti pláže asi za 5tis. Balijci jsou někdy opravdu kouzelní. Doporučuji udělat si dostatečné zásoby předem. V Uluwatu a okolí je několik indomartů a podobných, kde se voda pohybuje kolem těch 5tis. Levnější nebude.

Jak jste mohli vidět, měla jsem s sebou dva a půl trika. A už jsem se chtěla zbavit sandálů, sportovních šortek a tílka. Na ostrově všechny holky nosily šátky, šaty a žabky.Několik stánků bylo i na pláži, a tak jsem je šla prozkoumat. Ukecala mě jedna bába, dobrá trhovkyně. Koupila jsem si u ní šátek za 50tis a náramek, který původně nabízela za 15tis, jsem zase já ukecala zadara. Stejně mě obrala. Horolezec díky tomu ještě víc prudil, že jsem si koupila nejdražší šátek na Bali. Naštěstí neměl pravdu. Ať jsme byli kdekoliv, všude se šátky, sarongy a podobné, některé skoro totožné, pohybovaly okolo 50-60ti tis. Uff.

Protože voda začínala opravdu stoupat, my měli u sebe telefony, foťáky, doklady a Horolecova mizérie neustupovala, rozhodli jsme se pro úprk. Pomalu jsme se doušourali zpět do našeho Belong Bunter Homestay, který je koncipovaný jako několik menších budov, umístěných kaskádovitě v zahradě. Náš pokoj už byl připravený. Jednoduchá místnost, zařízená jen postelí, komodou a zrcadlem. Za rohem se nacházela vlastní koupelna, které něco malého chybělo. A to dveře. Hned u vchodu bylo umyvadlo, uprostřed sprcha a úplně vzadu wc. Tak aspoň, že tak. Všude bylo čisto, i když pokoje by si zasloužily výmálbu a nové závěsy. Při prvním sprchování se zaplavila celá podlaha koupelničky a voda neměla šanci odtéct. Spád jim tady asi, klukům opálenejm, nic neříká. Co jsem tak pochopila, o hotýlek se stará několik lidí, viděla jsem vystřídat se asi tři nebo čtyři kluky a jednu paní. Zřejmě maminka nejmladšího z nich. Možná to všechno byli příbuzní. Střídali si každý den služby, někdo byl na recepci, někdo uklízel, jiný dával rituální oběti bohům, další připravoval snídaně...

prádelna hadr (a chrápající horolezec :D)

Kvůli moskytiéře jsme museli lehce předesignovat původní návrh pokoje. Nebylo jí možné nikam zavěsit, takže jsme se šoupli pod větrák hned ke vchodu. Zbytek velké místnosti pak působil směšně prázdně. Moskytiéra nakonec nebyla moc třeba, překvapivě i přes to, že jsme byli v zahradě, kde hmyzu poletovala spousta. Hodila se nám však šňůra, na které síť visela, na sušení prádla. Venku byla, i díky okolním stromům, neuvěřitelná vlhkost. Za dva dny mi neuschlo oblečení. Přitom bylo z lehoučkých materiálů. Plavky jsem si brala druhý den mokré.

veranda a výhled do zahrady

Sezobli jsme něco z železných zásob, oříšky, rozinky a podobně, vykoupali se, vyměnili špinavé oblečení za méně špinavé a vyrazili ven na véču. Hned na rohu u silnice, kde nás vysazoval taxi, byl další Home stay s restaurací PADANG PADANG BREEZE. Moc lidí tam nesedělo, ale bylo to nejblíž a potřebovala jsem do Horolezce vpravit kus jídla, aby s ním byla řeč. Dali jsme si 350tou variaci nudlí a rýže. Jídlo chutnalo dobře, jen bylo zase o něco dražší než na Jávě a všude byly otravné mouchy. Poprvé jsme ochutnali Bintang. Monopolní pivo s rudou hvězdou. Lahev 0,6ka za 30-35tis, průměrná cena.

kámošky, až je potkáte, tudy doprava!

Po jídle jsem ho poslala domu spát a vydala se na druhou stranu, než jsme šli ráno, objevit SPRÁVNOU Padang Padang beach. V průvodci jsem totiž zjistila, že Padang beach není jen jedna a my zvolili tu menší a více zprofanovanou LABUAN SAIT beach. Vydala jsem se tedy serpenitnami, které lemují skalnaté pobřeží, s telefonem a zapnutým maps.me v ruce a doufala, že mě nesmete projíždějící náklaďák vyhábající se motorce. Zítra už si musíme půjčit vlastní motorku. Odbočku k pláži jsem našla relativně rychle, prošla okolo pár kravek, které se nevzrušeně krmily u silnice, a pokračovala po písčité cestě. Na jejím konci bylo další z doporučovaných ubytování THOMAS HOMESTAY. Cena se tady pohybuje okolo 300-400tis za noc, ale za chvíli uvidíte proč. Jsou přímo na skále a pod nimi jen moře. Mají tady taky plno na několik dní dopředu. Pod hotelem vede kamenné neudržované schodiště, po kterém se k pláži sejde. Jeden z turistů, který tu právě večeřel, mi jen potvrdil, že tohle je ta správná PADANG PADANG beach, že se tu žádný vstup neplatí a rozhodně tu nebude narváno. Místní jsou totiž líní! a po schodech se jim nechce.

správná Padang Padang, taky se jí říká Thomas beach..a tenhle výhled mají z Thomas homestay..

Vydala jsem se zpět stejnou cestou, dva projíždějící kluci na motorce mi dokoce nabídli odvoz. Došla jsem zpět k silnici a vydala se ještě kousek dál, směrem OD našeho hotelu, kde měl být market. Market byl opravdu jen pár metrů od odbočky k pláži. Jenomže to byl spíš zastřešený stánek, kde mamina s malým dítětem pobíhajícím kolem prodávala sušenky a vodu. Koupila jsem jednu předraženou petku za 10tis a vydala se zpět. Ještě jsem zaregistrovala, přímo v zatáčce naproti tomuto krámku, další příjezdovou cestu k pláži. Kam až vedla jsem nezjišťovala, s tím, že to zmákneme zítra na motorce a vyrazila jsem se zpět k ubytování.

Zalehli jsme do postele, vyčerpaní, přismahlí a já rozhodně natěšená na zítřejší celý den na pláži, šnorchlování a konečně pořádnou opalovačku!

označená Thomas Beach je "ta správná", dole červená postýlka Belong Bunter a vpravo nahoře malá plážička Labuan...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama