Den 11, Kuta a cesta do Padangbai

9. října 2016 v 21:43 | Hrabi |  Bali
Den 10 večer

Po cestě z chrámu jsme se ještě párkrát pohádali, chvíli nemluvili a v serpentinách se tiše modlili, abychom nepotkali větší náklaďák. Dojeli jsme zpět do města, pomyslného centra Uluwatu. Zkusili jsme vytipovat restauraci náhodně, idálně podle obsazenosti. Zastavujeme hned u hlavní silnice, jak jsem psala, je tady jenom jedna, vedle velkého ripcurl shopu. Nachází se tu Buddha Soul. Veganská, vegetariánská, bio, eko restaurace. Jenom ceny jsou trošku jinde, takže se zase zvedáme, startujeme stroj a uháníme dále. Žádná restaurace se nám nelíbí, buď je moc malá nebo tmavá nebo prázdná. Nakonec stavíme před velikou tavernou Trattoria Uluwatu, kde je hodně motorek i lidí. Hned vedle hraje živá hudba. Místní si vůbec myslí, že umí zívat. Nebo že umí anglicky. Nebo, že umí zpívat anglicky. Ve všech případech se mýlí.

první pokus o burger na Bali...nevyšel

Restaurace vypadá zprvu normálně, jen je zaplněná pouze turisty. To nás mělo trknout hned, jenomže hlad nám zastřel myšlení. Italská restaurace na Bali. To nechceš. Ale dáme jim šanci. Hlavní chody se pohybovaly okolo 150tis, pivo za nějakých 70tis. Nesmysl. Nakonec rezignovaně vybíráme Tuna Burger z denního menu za 70tis. Předpokládáme, že když jsme na OSTROVĚ, bude ryba čerstvá. Pivo jsme oželeli. Dostáváme na stůl klasický couvert, tedy bílé pečivo s máslíčkem. Za chvíli už se nese burger. Vypadá vážně dobře, ignorujeme, že nás bude stát rozpočet na jednu noc někde v hotelu a pouštíme se do jídla. Maso je suché a bez chuti. Tuňáka připomíná hodně vzdáleně a moře vidělo naposledy loni. Je to klasický zmražený puk, které se dodávají do restaurací. A jestli to byla čerstvá ryba, tak by kuchař zasloužil uskenout pracky.

Den 11

Ráno nás čeká klasická banana pancake od kuchařky na recepci v Belong bunter. Na wifi u recepce, prototže ta na pokoji si dělá co chce, stahuju Blue Bird aplikaci a objednávám taxi do KUTY. Aplikaci dopručuju stáhnout ještě doma, ušetříte si hodně nervů. Appka vám ukáže vzdálenost, zvolíte si čas příjezdu a rovnou vidíte i přibližnou cenu, která je odpovídající. Blue Bird je oficiální Bali taxi, a taky jezdí hodně fejkových. Ty nejsou pořádně označeny a nezapínají taxametr. Pravý Blue Bird má označené auto, jednotnou modrou barvu, samoleku na předním skle, na okénkách číslo vozu, řidič má legitimaci. Pokud si objednáte přes appku, snadno ověříte, že se jedná o správného řidiče podle čísla na voze. Zůstaňte na wifi co nejdéle, protože když se auto blíží, objeví se i údaje o řidiči a tečka na mapě, kde se zrovna nachází. Docela vymakaný, že? Na Indonésii...Cesta do Kuty vyšla na nějakých 150tis.

Beachwalk shopping mall Kuta

V Kutě na nás už čeká kámoš Tom. Když jsme plánovali kam dál, byo jasné, že bez motorky se neobejdeme. Jenomže, kde půjčit motorku, abychom se do stejného místa nemuseli vracet, aby nás nenatáhli a všechno bylo v cajku? Musela jsem zatahat za nitky a napsat těm správným lidem. Konkrétně kamarádkám do Čech Ninuš a Nikuš, které na Bali strávily několik měsíců. Doporučily mi pár kamarádů, stačilo jen napsat na WhatsApp a Tom čekal na hlavní promenádě před Beachwalkem i s motorkou. Místní týpek, co celý den tráví na pláži a učí lidi surfovat. Když náhodou prší nebo se mu nechce, tak si trošku přispí a dorazí až odpoledne. To je život co. Nebudu to zlehčovat, takových surfařských guru je na jedné pláži padesát. Sedí pár metrů od sebe a celý den musí hulákat na turisty, aby si vydělali. Když náhodu budete v Kutě, tak je to Turtle surf school. Protože na prkně vypadáte jako turtle...

Přijeli jsme s našimi minibatůžky, zpocení, zatuchlí, nic nám neuschlo, Tom na nás musel koukat jak na zjevení. Pozval nás k sobě na pláž, dali jsme si pivo, já si šla smočit kotník do moře a mohli jsme vyrazit ---> směr východní Bali! Půjčil nám svojí motorku za přátelskou dohodnutou cenu. A až se budeme vracet, najdeme ho na pláži. "Víte, kde to je, ne?". No stress, jsme přeci kámoši od Niki a Ninuš.


Půjčit si motorku v Kutě vyšlo jako nejlepší řešení, vzhledem k tomu, že odtud letíme zpět domů.. Mohlo nás to napadnout rovnou při příjezdu do Denpasaru. Ušetřili bysme řešení, jak se dostat na jih a zpět. Příště budeme moudřejší. Cestování s bagáží na motorce. Jak už víte, nemáme žádný megakrosny, ale motorka nemá žádný úložný prostor. Když se na ní vejde celá indonéská rodina i se slepicí, to by bylo, abychom se nevešli my dva. Horolezec řídí, svojí krosnu má na podlaze mezi nohama, já sedím za ním a svojí krosnu mám nečekaně na zádech. Jenom jsem povolila popruhy, aby se dotýkala sedačky a celá váha nebyla na mých zádech. Cíl cesty ---> Padangbai.

Padangbai je přístaví městečko na jihovýchodě Bali, vzdálené asi 53km od Kuty. Což na motorce znamená skoro dvě hodiny jízdy s maximální rychlostí 50km/h. Okolo města je hustý provoz, který směrem na východ slábne. Celou cestu jedeme prakticky podél pobřeží, míjíme i dvě odbočky na velké pláže, na které upozorňují cedule na křižovatkách. Pokud budete mít čas, určitě doporučuji zastavit. My jsme se už nechtěli zdržovat, vzhledem k tomu, že se tu hodně brzo stmívá a nevěděli jsme, co nás na cestě čeká.

zátoka Padangbai

Pár minut za městem se nám začaly otevírat výhledy na hory, rýžová políčka a typickou balijskou zeleň. Když jsme se zrovna nedusili výfukovými zplodinami, byla to krásná podíváná. Asi po hodině jízdy jsme potřebovali zastavit. U cesty byl stánek s ovocem, místní děti tu prodávaly melouny, papáju, ananasy... Byli jsme pro ně výborná atrakce. Horolezec zatím smlouval cenu za meloun a já musela do křovíčka za chatrč na malou, jinak bych asi praskla. Žádnou benzinku s udržovanými záchodky nečekejte. Ale zase takové čůrání s výhledem na hory má něco do sebe.

Meloun jsme ukecali i s ananasem, harantům zamávali a mohli pokračovat do destinace Padangbai. Před námi bylo ještě nekolik km rovné silnice, stoupání a nakonec klesání serpentinami až na úroveň moře. Byli jsme v Padangbai harbour, cesta najednou končila a potřebovali jsme se kouknout do mapy, kde přesně je naše ubytko. To jsem opět vzala den předem přes Booking. Nějaký místní mladík na nás pokřikuje, jestli nepotřebujeme pomoc a nechceme hotel. Tak ho odbýváme, že ne, že už máme Kembar Inn a on nadšeně přikyvuje, "to je náš hotel, pojeďte za mnou". Vážně nekecal, dovezl nás k hotýlku, obsloužil nás na recepci, kde na ceduli bylo v kolonce booking na dnešní noc napsáno moje jméno, dal nám na výběr dokonce double bed, ještě nám uvařil čaj a zmizel.

White Sand Beach po západu

Pokojík se nachází v přízemí, nemá okno ven, jen do chodby, ale zato má vlastní koupelničku. Je tu čisto, je vidět, že je uklizeno, ale zatuchlý vzduch prozrazuje že v pokoji se zrovna dvakrát nevětrá, ono ani není jak. A koupelna taky zažila ještě minulou válku. Pokoj byl za 220tis i se snídaní. Těšíme se do sprchy a do čistého oblečení. Ještě v Kutě, když jsme čekali na schůzku s Tomem, stihli jsme proběhnout obchoďák Beachwalk a trhy, které se nacházejí přímo za ním. Ulovila jsem jedny šaty za 60tis, a mohla jsem si tak po 10ti dnech obléknout něco jiného, než šortky a tílko! Vyrazili jsme na obhlídku městečka. Opravdu se jednalo o mini městečko, ale měly se tu náchazet dvě opravdu krásné pláže. KDE? říkala jsem si, když jsem viděla v přístavu ty obrovské trajekty a nespočet menších lodí. To se budeme jako koupat tady v tom? Mělo to být skvělé prostředí na potápění. Vrátili jsme se směrem do přístavu a podle maps.me pokračovali okolo místního chrámu, kde se chystala nějaká slavnost až ke SKLÁDCE. Ke skládce, na které se pásly krávy a u závory byla směrovka "beach". Tak jestli tohle je hlavní přístup na pláž...? Místní mužík nadšeně přikyvoval, že jdeme správně a skupinka turistek, jdoucích nám naproti v plavkách a s vlasy od písku, správnost cesty jen potvrzovala.

Podařilo se mi nevyšlápnout žádný kravinec, odehnat většinu komárů, nezakopnout o kořen, ani si nerozříznout nohu o sklo ze skládky. Došli jsme na nádhernou opuštěnou pláž. V moři se koupalo několik místních dětí, v dálce se ozývalo troubení trajektu. Na útesu vyčnívajícím v pravé části laguny se tyčil rozestavěný hotel, který vypadal, že tam stojí v tomto stavu už několik let. Protože jediné čisté prádlo, které jsme zrovna měli, byly plavky, nebyla náhoda, že jsme je měli na sobě. Podívali jsme se s Horolezcem na sebe a bez váhání skočili do obrovských vln. Řádili jsme jak malí, voda byla nádherně čistá, dno písčité. Byli jsme úplně zmáchaní, vlny nás několikrát smetly a vyvrhly zpět na pláž.

soukromá koupačka...

Bylo už po západu slunce a rychle se stmívalo, museli jsme se vrátit do hotelu, opět kolem skládky, převklíknout se do suchého a vyrazit na véču. Už po cestě na pláž nás místní lákali na "fresh fish", právě vytaženou. Nakonec jsme neodolali a u jedné místní "Mama" se usadili. Na ulici, v zatáčce, přmo u příjezdu do přístavu. U krámku měla korpuletní ukecaná Balijka několik plastových stolečků a židliček s gumovým ubrusem, krabice plné ledu a na nich vystavené úlovky, které vám ochotně kuchta hodil přímo na gril stojící hned vedle. Vybrali jsme si baby tuna, kterého nám kuchnul, opláchnul v lavorku, ze kterho by měla ČOIka radost a hodil ho na rozžhavený gril. Rybku potřel směsí oleje a česneku, osolil, párkrát otočil a hrozně se u toho natřásal. Nejlepší ryba, jakou jsme kdy jedli!!! Naprosto luxusní, čerstvá, úžasně dochucená. Nebojte se jídla na ulici, jste vpřístavu, je to nejčerstvější, co můžete dostat. K rybě jsme dostali každý ještě porci rýže a salátku, dohromady stálo jídlo 90tis pro oba. Jedna ryba stačí pro dva lidi a ještě jsem odhazovala číče, která pochopila, že jsem slabý článek a celou dobu mi mňoukala u nohou. Na spláchnutí jsme si dali každý big Bintanga a naprosto spokojení a přežraní se odvalili na pokoj. S tuna burgrem v posh taverně se tohle jídlo nedalo srovnat.

proč máš na všech fotkách hlavu na stranu? vypadáš jak retard!
co, jako takhle?

Ještě se nám nechtělo spát a já byla zvědavá i na druhou část městečka. Vydali jsme se na malé náměstíčko, kde ráno parkovaly dodávky a autobusy převážející turisty na Gili... Teď tu však bylo vylidněno, jen pár stánkařů prodávalo vodu, ovoce a instant food. U jednoho jsem si koupila kokos za pár tisíc a spokojeně si ho nesla s sebou. Takový kokos teda něco váží. U vedlejšího stánku jsme se dali do řeči s prodavačem, seděly tam i jeho dvě děti a všichni byli moc milí. Prodával vodu za 5tis. Říkal, že jí sám nakupuje za 4tis. Nevěřil, že na Jávě se prodává v sámoškách za 1-2tis.


nejlepší večeře..fakt!

Městečko je opravdu malinkaté, pro většinu lidí je to jen přestupní stanice dál na Gili, kouzelné ostrůvky poblíž Lomboku, kam odsud jezdí trajekt a speed boats. My jsme každopándě rádi, že jsme tuhle zastávku udělali. Baby tuna u Mama bylo nejlepší jídlo z celé dovolené a večerní koupačka na "tajné" White Sand beach nezapomenutelná...

MASTER CHEF


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Smithe823 Smithe823 | E-mail | Web | 29. prosince 2016 v 0:27 | Reagovat

Thanks for the sensible critique. Me &amp my neighbor were just preparing to do a little research about this. We got a grab a book from our area library but I think I learned more clear from this post. I am very glad to see such wonderful info being shared freely out there. baeafcgcfagbadcb

2 QnC Jelly Gamat QnC Jelly Gamat | E-mail | Web | 2. května 2017 v 9:26 | Reagovat

Ijin ser pak. http://goo.gl/M8JCfc

3 Caseysnush Caseysnush | E-mail | Web | Včera v 16:51 | Reagovat

<a href=https://www.viagrapascherfr.com/>Click here...</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama