Den 12, Blue Lagoon beach a cesta do Amedu

23. října 2016 v 21:44 | Hrabi |  Bali
V místnosti bez oken se dá překapivě dobře spát. Pokud jste utahaní po celodenní jízdě na motorce, večerním koupání a nacpaní tuna fish k prasknutí. Snídani jsme měli v ceně v rámci ubytování. Mohli jsme si vybrat z několika variant. Vejce na všechny způsoby, ovoce, káva, čaj. Když budete mít šetstí, dokonce si nikdo u snídaně ani nezapálí..stačí se jen ozvat, někomu to prostě přijde normální, na polootevřené terase plné snídajících lidí si zapálit cigáro.. kluk to vzal v pohodě a šel ven, jeho slečna to nějak nemohla přenést přes srdce a dostala jsem přednášku o slušném chování. Ach jo..

Po snídani jsme se komplet sbalili, vzali si jen věci na pláž a batohy nechali za recepcí. Moc nadšená jsem nebyla, protože recepci většinu času nikdo neobýval, ale zřejmě bezpečnější varianta- a pohodlnější- než tahat s sebou věci na pláž. White sand beach už jsme viděli, bylo na čase objevit Blue Lagoon. Po cestě jsme se nechali zlákat prodavačkou a koupili slaměné klobouky. Já si vybrala ten největší a nevíc nepraktický, kam ho složím, když mám jeden mini batoh a jedeme na motorce, už jsem moc nedomyslela. Celkem nás vyšly, po několika minutách smlouvání na 150tis.(3stovky) U chrámu na Jávě chtěli 300tis za jeden. Když já nemám to srdce s nima smlouvat, i když vím, že by se to dalo ukecat levněji, musí si taky něco vydělat!


Cesta k pláži vede překavpivě do kopce. Musíme obejít útes, abychom se dostali do zátoky. Takže až budete stoupat a funět kolem cedule beach, jdete sptávně. K samotné pláži se pak sestupuje po schodech, okolo menší bar-restauce. Na pláži se na nás hned sesypaly obchoduchtivé Balijky. Masáž, šátky, cetky, všechno měly. A hlavně cheap! I give you cheap! Jedna z nich byl extra vytrvalá, ale zárověň milá, tak jsem si u ní koupila další náramky do sbírky. A museli jsme jim slíbit, že se půjdeme podívat šátky. Ty měly opravdu krásné, velký výběr, ale drahé. Všechno batika a hedvábí. Údajně. Co my poznáme. Zůstalo jen u náramků.


Plážička mohla mít necelých padesát metrů na délku a podle toho, jak se zvedala voda, max 10m na šířku. Zůstat o chvíli déle máme nohy i s ručníkem ve vodě. Zátoka měla opravdu nádhernou modrou barvu, jen přístup do vody byl přes korály a veliké kameny. Nedalo se jít jinak, než v botech a opravdu hodně opatrně. Když už jsem se naučila ponořit se šnorchlem tak, aby mi další den neteklo z hlavy, vydala jsem se dál, až k místu, kde kotvily menší lodičky, ze kterých se lidi potápěli a šnorchlovali. Stálo by za to jednu takovou loďku si půjčit a vyjet dál na moře, do větší hloubky.

Nafotili jsme pár kýčovitých dovolenkových fotek, abychom měli čím naštvat lidi v čechách a vydali se zpět k hotelu. Pro batohy, vykoupat se, převlíknout a vyrazit směr Amed. Oběd jsme si dali v restauraci Ozone café hned vedle hotelu. Vybrali jsme si z místních specialit, cena byla kolem 50tis za jídlo. Jen už nebylo místo u stolu a seděli jsme u nízkých stolečků na zemi na matraci. Jak já nesnáším jíst u konferenčího stolku. V Japonsku bych se asi nenajedla.


Naložili jsme krosny, megaklobouk jsem přicvakala pod pásky na krosně, dovnitř by se nevešel, aniž bych ho zdevastovala a vyrazili jsme. Kolem Mama a její pouliční fish restaurace, přes přístav a ven z městečka. Čekaly nás opět serpentiny, jízda kolem pobřeží a v Culiku odbočka doprava. Po dalších 50ti kilometrech a dvou hodinách jízdy, ocitli jsme se v totální díře. Silnice se změnila v nezpevněnou cestu, podél které kvokaly slepice, pásly se krávy a každý druhý barák byl rozestvaněný. Welcome to AMED!



Amed nám vlastně doporučil jeden známý, že je tam klid, ticho, krásná příroda, super místo na potápění. Amed jakožto díra má jednu hlavní silnici, kterou se plynule dostanete do sousedního Jemeluku, aniž byste si všimli, že jste v jiném "městě". Přes booking jsem vzala YOGI BALI. Pokojík v hotýlku, který sliboval umístění přímo u moře a vlastní bazén. Bazén byl spíš bazének a po uzounké cestičce vedoucí do zadní části "rezortu" jsme se opravdu dostali až k pláži. Měli jsme levnější pokoj blíž k silnici, ale bydlet vzadu v zahradě s výhledem na moře, umím si představit strávit tu víc nocí. Ubytování bylo v rádoby moderním stylu, trošku hippie, trošku Warhol, trošku vesnice. Single postele jsem původně plánovali srazit k sobě, ale kluci balijský na nás vyzráli a postele zabetonovali. Říkám, designová třešinka. Recepci simuloval plastový kulatý stolek před shopem, v přední části hotelu u silnice. Týpek nás ubytoval, dal nám klíče, a kolik že jsme to měli platit? Tak třeba podle toho, co máme na bookingu. Dali jsme mu 450tis za dvě noci a už ho neviděli. Nebo nám možná dělal další den snídani, popravdě už jsem přestávala mít přehled. Všichni vypdali jako free vyhulený surfaři. Možná proto, že to byli free vyhulený surfaři. Včetně "Yogiho", pokérovanýho týpka s dredy, který se ukázal, ano hádáte správně, jako majitel tohoto provozu. Že já se ještě něčemu divim.


V zahradě se kromě bazénku nacházelo něklik dřevěných domečků s matracemi. Tam jste si mohli vlézt a celý den se válet dle libosti. Prostě chill out domečky. Využili jsme je večer, s pivkem jsme zalehli a chvíli odpočívali.
Co málo je na Amedu zajímavého. Jsou tu nekonečné černé pláže díky přtomnosti sopek. Nedoporučuju bílé plavky, už z nich ten písek nikdy nedostanete. Voda je dost studená, chtěli jsme se hned po příjezdu osvěžit, na což nám stačilo skočit do vln na pět minut a zase ven, jinak bychom asi zmrzli. Pokud stojíte čelem k moři, po levé ruce se přímo od moře až vysoko na horizont táhne hora. Není to nic menšího, než nejvyšší hora Bali, Gunung Agung. V Jemeluku je dokonce restaurace na útesu, ze které se dá sledovat západ slunce přímo nad horou. Dostaneme se tam...


Takže Amed. Pláž a hory, vše na jednom místě. Úžasné klima, příroda, jen nečekejte bohatý noční život. Sem se jezdí potápět a večer do warungu na rybu. Doporučuji vynechat Bliss Cafe. Přesto, že většinu hostů tvořila skupinka čechů, které sem vzal jejich známý, očivdidně expat zde žijící, který je po ostrově provázel. A vypadali, že jim chutná. Ne, že bysme poslouchali. Nicméně družit jsme se rozhodně nechtěli, takže jsem radši mlčeli. Možná jsme si jen vybrali špatně, já zvolila smažené fish and chips, Horolezec měl ale místní variaci nudlí. Bliss cafe za nás ne.


A teď už rychle spát, zítra má Horolezec narozky!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama