Den 13/14, narozeniny, potápění v Jemeluk Bay a dva boží západy slunce

27. října 2016 v 21:54 | Hrabi |  Bali

Do Amedu jsme nejeli jen kvůli přírodě, ale taky proto, že je to centrum potápění. Upřímně, umím si představit i hezčí místa pod hladinou, ale možná jsme měli jen smůlu na počasí. K tomu se dostanu později. Plánujeme strávit zde dva až tři dny, podle toho, jestli se rozhodneme do potápění opravdu jít. Já si nemůžu pustit ani vodu ve sprše na obličej, aniž bych nepanikařila, že se utopím. Co budu dělat ve dvanáti metrech, opravdu netuším.


Den 13

Horolezec má narozeniny! Loni je trávil v Thajsku a já byla doma, tisíce kilometrů daleko. Dneska jsme spolu, na nádherném ostrově na druhém konci světa. Přemýšlela jsem, jak pro něj propašovat dárek. Lahev single malt whiskey bych asi do 5kilovýho batůžku nenacpala bez povšimnutí. Musela jsem to vymyslet jinak.


Po všech těch přejezdech se těšíme na klidný den. Zajdeme na oběd, vyvalíme se (já) na pláži, budeme šnorchlovat (Horolezec), opalovat se (já) a zjistíme, jak je to tady s tím potápěním. Ráno zkoušíme šnorchl přímo za barákem, ale není vůbec nic vidět, prostě tma. A písek. Černej písek. Přesouváme se na skůtru na oběd do Warung Pantai, kousek od druhé pláže Jemeluk beach. Doporučuji jejich Chicken Curry! Stojí asi 40tis, ale je opravdu výborný. Horolezec má super nudle s chilli. Je lepší objednat si chilli vedle na talířek, a přidat si podle sebe. Věřte mi. Pokud nechcete umírat s propáleným jícnem.


Ještě, než se na pláž dostaneme, omrkáváme možnosti divingu. Po cestě nás staví hodně zvláštní místní chlápek, nabízí nám celodenní potápění. Se soukromým lektorem, z lodi. Chce, abychom šli do jeho office a skoro šeptá, když nám nabízí cenu za jednoho milion IDR. Čekala jsem, kdy vytáhne Bony. Zkoušíme se ho zbavit a jdeme naproti k vyhlášeným Eco-divers. Přivítá nás Indián, zřejmě jeden z lektorů/majitelů. Nabízí nám slevu 10% a cenu na jednoho milion sto tisíc. Zase hezky poděkujeme a jdeme si to rozmyslet na pláž. Čekali jsme cenu do 1,5mil pro oba (cca 3tis kč). Možná vám to bude připadat levné, ale my jsme jeli v úplně jiných číslech. Pokoje za 200 stovky za noc a podobně. To pak 3 tisíce vypadají opravdu jako 3 miliony :)


Na pláži se místo na dvě deky najde, jen pozor na vysoký příliv. Můžete si taky zaplatit lehátko hned u Blue Star bungalow nebo tam rovnou bydlet. Je to přímo na hlavní pláži. Tady už je šnorchlování mnohem lepší a je to i místo, kam se zítra pojedeme potápět. Jenom to ještě nevíme.


Po cestě z pláže skáčeme na motorku, doufáme, že nepotkáme toho šmelaře, a uháníme se podívat dál, směrem za Jemeluk do Euro divers. Druhé centrum, které je doporučené v průvodci. Tentokrát nás přívítá Balijec jak poleno, se zarudlýma očima a dost unaveným výrazem. Cena opět podobná 1,250 mil/osoba. Nějak vnitřně jsme se shodli, že chceme spíš evropský potápeče, ne že bychom místním nevěřili. Ale přeci jen, bude na nich záviset nás život, chci někoho, kdo umí anglicky líp než já.

Vracíme se zpět do Yogi Bali, cestou mjíme restauraci na útesu, odkud je úžasný výhled na celou zátoku a hlavně na západ slunce za Gunung Agung. Vrátíme se sem zítra. Po příjezdu na hotel jdeme zkusit ještě poslední, FUN divers. Mají krám přímo naproti Yogi Bali a jsou to Evropani...
Nabízí nám 3 denní kurz za 4 miliony na osobu, po kterém získáme licenci a můžeme se potápět sami, bez instruktora. Horolezce to láká, protože už se potápěl. Já zatím ne a chci si to nejdřív vyzkoušet. A hlavně, nechci tady trčet další 3 dny... Potápěči jsou Frantíci, jsou tak nějak vyklidněný, nikam nespěchají, nechájí nás všechno rozmyslet... ale když koukám na Horlozece, ten má jasno. Nejdřív mu chci zaplatit kurz k narozkám a jít se válet na pláž. Nakonec se nechám zlákat a zaplatíme si potápění navzájem. Zítra v 8:00 máme být ready na značkách. Budeme muset prodloužit ubytko o jeden den. Na bookingu rezervuji Bonjour Home Stay a na poslední noc se zítra po potápění přestěhujeme.


Jdeme si konečně orazit. Takové celodenní válení se, šnorchlování a shánění věrohodných potapěčů dá zabrat. Přemlouvám lenocha, abychom šli někam na véču. Po různých náhodných zastávkách vybíráme Warung Bobo.
Restaurace je přímo na pláži, má několik stolů s výhledem na moře a malou petrolejovou lucerničkou uprostřed. Hrozná romantika. Blíží se západ slunce a obloha má neskutečnou růžovošedou barvu. Objednáváme si tuna steak a krevety. Jídlo je dobré a čerstvé, na baby tuna u Mama v Padangbai to ale nemá. Déšť nás zažene do zastřešené části, kde se ozývají stejně divné zvuky, jako včera za oknem pokoje. Je to gekon! V noci mě to vážně děsilo. Přitom takový (neškodný?) malý zvířatko.



Den 14

Vstávačka před osmou, abychom stihli lekci! Dneska je den D. Nervozita stoupá. Balíme komplet věci a přesouváme se naproti k potapěčům. Nejdřív nás čeká trocha teorie ve třídě, pak vybereme výstroj a jdeme na zkušební ponory do bazénku. Musím popřít všechny svoje nemoci, včetně astmatu, který jsem měla v dětství, a podepsat papír, že všechny poskytnuté informace jsou pravdivé. Na hodině dostáváme důležité info o dýchání, resp. zadržování dechu a rozpínání vzduchu v plicích (panebože, já tam umřu!). Klid. Nasoukáme se neoprenu. Fakt fuška! A jdeme se máchat do bazénku. Příchází opravdová panika. Nevydržím ani minutu, musím se vynořit, nedokážu se zklidnit a dýchat pusou. Bubliny z přítroje se derou nahoru přímo před brýlemi, nic nevidím. Jerome, náš lektor, se ptá, co se děje. V tu chvíli mám vážně chuť, se na kurz vykašlat. Což klidně můžete, není problém. Pokud by se někdo opravdu bál, vrátí poměrnou část peněz.




Dáváme si pauzu a po několika dalších pokusech už vydržím pod vodou, dokud je potřeba. Přeplaveme párkrát bazén tam a zpět, zkoušíme si klesání a stoupání. Nespouštím oči z Jeroma, momentálně je pro mě každá chyba krok mezi životem a smrtí! :D Je čas! Jdeme na ostro! Naházíme věci na dodávku a na korbičce se přepravujeme společně s výstrojí na Jemeluk beach. Do vody nejdeme z loďky (škoda, těšila jsem na to převrhnutí vzad :D), ale rovnou z pláže. Je to vážně vtipný, celá ta vesta s náloží má asi patnáct kilo, plus máme okolo pasu závaží. Nejde mi nasadit ploutev, to se dělá totiž až ve vodě a vlnobití moc nepomáhá. Teď si teprve připadám jak idiot :D.


Jak jsem psala, počásí nám zrovna moc nepřálo a v noci pršelo. Voda je zakalená a je vidět jen na pár metrů.
Máme před sebou dva ponory. První trvá nakonec 61minut a jsme ve 12ti metrech, plaveme kolem útesu. Na poprvé jdeme bez kamerky, Jerome je tak klidnější, že se nevěnujeme fotkám, ale jemu. U mě se nemusí bát, já si pamatuju z celýho potápění hlavně jeho. Držela jsem se ho jak klíště. Horolozec je úplně vklidu, plave si okolo a užívá si ponor. Ke konci ponoru už se mi začíná dělat nevolno od žaludku. Zvracet pod vodou prej nic moc, ale ten dýchací přístroj by to měl pojmout. Jo, to mě uklidnilo. Trochu mě při klesání bolí v uších, tak si dáváme pauzičku a pak už je vše OK. Jsme venku, přežila jsem! Zatím...


Mezi ponory si dáváme hodinku pauzu. Jdeme na sandwich a polívku do Bali Warung hned u pláže. Obojí překvapivě dobré. Ponor číslo dva. Hned při klesání se málem zabiju. Nevím proč, ale při vypouštění vzduchu z vesty, místo abych klesala, jdu nahoru. Jeromův děs v očích nikdy nezapomenu. Přímo nad námi totiž byla loď. Kromě toho, že jsem stoupala moc rychle a neplánovaně, mohla jsem se přizabít o lodní šroub. Stáhnul mě dolu a já jen zavřela oči a snažila se vyrovnávat tlak v uších. Horolezec si v klidu plul opodál, ani si toho nevšminul. A já tam skoro zařvala! :D Jerome už mě po zbytek ponoru držel za vestu.


Druhý ponor trval o něco kratší dobu. Tentokrát neplaveme kolem útesů, ale na druhou stranu. Kolem pyramid, uměle vytvořených z bordelu a pneumatik, co lidi náhazeli do vody a pomalu zárůstajících planktonem, a starých potopených soch. Před vynořením musíme chvíli zůstat v 5ti metrech hloubky. Společnost nám dělá rodinka klauna očkatého. Pamatujete si Hledá se Nemo, ne?

/tohle nejsou ty Nemo rybky/prostě ryby...

Jsme na vzduchu! Sláva, žiju. Jerome mi říká, že se v životě tak nebál. No můžu já za to, neudělala jsem to schválně! Vylézáme z vody, mám snad sto kilo, pro změnu mi nejdou sundat ploutve. Jedeme zpět do Fun divers, odvezdáme výstroj, bereme si batohy, sedáme na skůtřík a přemisťujeme se do rezervovaného Bonjour Home Stay. Potápěči trošku čumí na náš styl cestování. Neviděli nikdy lidi s krosnama na skůtru?

PŘEŽILI JSME!

Jsme unavení a hladoví. Jdeme na jídlo opět do Warung Pantai. Zkouším toast se slaninou a hranolky. Horolezec má pro změnu nudle. Až na hranolky všechno výborný. Nedávejte si hranolky. Nikde. Přesouváme se na viewpoint, okolo kterého jsme včera jeli, pozorovat západ slunce. Po cestě kupujeme na "benzince" Bintanga za 30k. V restauraci na útesu si dáváme hnusný sladký kafe (bez cukru, ale mají ultrasladký indomilk). Usazujeme se u stolečku přímo nad srázem a kocháme se západem nad zátokou, ve které jsme se přes den potápěli...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jan Jan | Web | 28. října 2016 v 7:29 | Reagovat

Tak já jen zírám, to je absolutně skvělý skoro cestopis spojený se zážitky. Taky jsem býval fanda do potápka, ale skončil jsem nejdále v Chorvatsku!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama