Den 15, Výlet k jezeru much a nocování ve strašidelném hradu

20. listopadu 2016 v 18:33 | Hrabi |  Bali
Tenhle příspěvek píšu na podruhé. Poprvé jsem si ho omylem smazala, když už jsem byla asi v půlce. Naštvaně jsem blog zavřela a musela otevřít stránku s drahýma kabelkama, abych se uklidnila. Asi to bylo znamení. Abych si koupila kabelku. Nebo spíš abych ty příspěvky zkrátila. Jenomže nechci nic vynechat, každé místo, restaurace, pláž stojí za zmínku. Ale vážně, pokusím se to osekat.

Den 15

Opouštíme pobřeží východního Bali, nekonečné pláže s černým pískem, teplo a sluníčko a vydáváme se do vnitrozemí. Cíl cesty -> jezero Batur, na kterém se má nacházet nádherný vodní chrám.
Prvních čtyřicet kilometrů cesty se vine podél pobřeží, máme nádherné výhledy na moře po pravé ruce a na straně druhé míjíme nejvyšší horu Bali Gunug Agung. Navigace nás z ničeho nic posílá doleva, přímo do kopce. Nejsme si úplně jistí, ale víme, že někde musíme přejet přes okraj kaldery. https://cs.wikipedia.org/wiki/Batur_(sopka)
Místní u cesty nás utvrzují, že jedeme dobře. Sklon se stále zvyšuje, motorka heká, jestli v zatáčce někoho potkáme, je po nás. Na několika místech si musím vystoupit a jít kus pěšky, než najdeme rovinku, na které bychom zase mohli nabrat patřičnou rychlost a rozjet se.

zatím se smějeme...

Čím výš se dostáváme, zhoršuje se počasí. Vrchol kopce je v mraku a začíná pršet. Cesta se pomalu, ale jistě mění v koryto řeky a naše motorka prostě nestačí. Naštěstí se nám nabízí několik ochotných místních, kteří mají stejnou cestu. Chtějí nám vzít batohy, ale to by moc nepomohlo, a tak jednomu mladíkovi Horolezec posadí za záda mě a sám jede s bagáží za námi na našem skůtříku. Cesta je opravdu hustá, před námi jsou ještě 4km do kopce, to bychom sami nedali.
Dosahujeme nejvyššího bodu, kde je i vyhlídka, ale momentálně je vidět tak na pět metrů díky mlze a hustému dešti. Všude okolo voní česnek, který se v těchto výškách pěstuje.

opouštíme slunečné pobřeží...

Nejhorší máme za sebou. Chyba. Když jsme jeli nahoru, budeme muset taky dolu. Jezero leží dole v kaldeře a je to vlastně zaplavená jedna strana sopky, která je stále aktivní. Držím se zuby nehty, zatímco mladík se vykecává obstojnou angličtinou o tom, jak pracuje v Evropě a kde všude to zná a máchá přitom rukama. Já bych spíš ocenila, kdyby se držel řídítek. Z této části cesty bohužel nemáme fotky, já se vážně radši držela. Jednoduše si představte koryto většího potoka, ve sklonu třiceti až čtyřiceti stupňů, ve kterém jedete na motorce nahoru a pak pěkně dolu. A samozřejmě prší. Pro místní normálka, tudy jezdí denně.

...a míříme do mordoru...


V bezpečném místě mě Balijec předá zpět Horolezci, pěkně mu poděkujeme a dál pokračujeme sami. Čekala jsem, jestli si něco řekne, ale oni takoví prostě nejsou. Jedeme podél jezera, už tady mi začíná být divné, že žádný megachrám nevidím. Asi bude v druhé části, jezero je obrovské.

jezero..kde nic, tu nic...

Náš hotel se jmenuje The Volcania Kintamani. Na Bookingu byl mezi nejlevnějšími a jeden z mála volných. Všichni totiž jezdí právě na sopku Batur na výšlap. My jeli na chrám, který jak už asi tušíte, se nachází úplně někde jinde. Dojeli jsme do hotelu. Vypadal přesně jako na fotkách. PŘÍŠERNĚ. Strašidelný hrad, ideální pro Adamsovic rodinu. Tma, dřevo, kožešiny, prostě typické Bali. Ubytovali jsme se, mokří a promrzlí jsme se snažili zahřát doneseným černým čajem a snědli posledních pár sušenek. Na tomhle místě chcípla celá smečka psů. Na vyhlídce jsme potkali skupinky turistů, kteří sem hromadně přijeli autobusem a zase rychle pryč. Tohle byl velký přehmat. Už abychom jeli zpátky k pobřeží.


Welcome to the hell :D

Vyrazili jsme hledat něco k jídlu. Za rohem se nacházela Lakeview restaurant, kde měli "all you can eat" za jednorázový poplatek 150tis na osobu. Což se opravdu nevyplatilo. Sjedeme dolu k jezeru, v marných pokusech něco nalézt. Všude je lidu prázdno, celá oblast vypadá jako po morové ráně. A to včetně brutálních hejn much, kterými jsou doslova obsypané stánky s ovocem. Nechutný. Nakonec si dáme polívku v jedné z restaurací ve spodní části, kde jsme překvapivě jediní hosté. Nutno podotknout, že je neděle, ale nemyslím si, že by to tam v pondělí nějak extrémně žilo.

...za bránou...

...ložnice a skalní koupelna...


_Vsuvka_ všude u cesty potkáváme opuštěné psy a dokonce několik malých štěnátek. Všechny bych si je vzala domu. Pokud je někdo nepřejede nebo nesežere, vyrostou z nich další toulaví psi a koloběh se bude opakovat. Tohle pro mě bylo jedno z mála utrpení a hlavně vědomí, že s tím nic nezmůžu. V Thajsku existuje organizace Soi Dog, která psy z ulice zachraňuje (nebo jen kastruje), čímž je zároveň chrání před obchodem se psím masem. Na Bali takovou instituci neznám, ale rozhodně by našla uplatnění. To jen kdyby chtěl někdo náhodou investovat a třeba něco podobného založit.



cítíme se stejně, jako vypadáme a naopak..náročný..

Po jídle se vydáváme utvrdit v domněnce, že chrám se zde opravdu nenachází a papírový průvodce v kombinaci s internetem jen v mobilu nás mystifikovali. Prostě jsme se sekli. Na jednom konci jezera se opravdu jakýsi chrám nachází. Na místě nás donutí vypůjčit si sarong, na zakrytí nohou, i když máme oba dlouhé kalhoty. Poplatek za sarong je "dobrovolný", necháváme dětem, co sarongy půjčují 10tis a jdeme se ještě podívat na menší chrámeček, který se sice opravdu nachází přímo na jezeře, ale rozhodně to není TEN chrám.

sopka Batur, černá místa vypálená od lávy a vpravo jezero v mlze...

Vracíme se do strašidelného zámku, po cestě ještě objevíme zapadlou sámošku, nakoupíme jak jinak než sušenky, nic jiného na výběr není a jdeme se schovat na pokoj. Na pokoj, který vypadá jako zámecká komnata s postelí s nebesy, obrovskou vyřezávanou skříní a toaletním stolkem. Z pokoje je výhled oknem do chodby, jejíž stěnu částečně tvoří skála, do které je celý hotel zasazen. Ve skále je i koupelna. Otevřete dveře do koupelny a místo stropu a stěn jste prostě ve skále. Mazec. Zalezeme do postele a do rána nevystrčíme nos ze dveří. K snídani dostáváme překvapivě palačinku a hrnek čaje, balíme saky paky a uháníme na jih směr Kuta.

pořád stejně "super" výhled..

Je pondělí ráno, a nehledě, v jaké prdeli světa jste, pondělí si vás prostě najde všude. Ve městě se táhne průvod dobré tisícovky lidí, nesou oběti do jejich chrámu. Samozřejmě se i s motorkou zasekneme a dva kilometry k odbočce jedeme půl hodiny. Pak už cesta vede pořád rovně až do Kuty. Celou dobu prší, jsme promrzlí na kost a nemůžeme se dočkat, až uvidíme moře a vysvitne sluníčko. No, toho sluníčka se jen tak nedočkáme.

chrám u jezera Batur...

zdobené prvky jsou betonové odlitky...

Pro doplnění, chrám, který jsme chtěli vidět, se jmenuje Ulun Danu a nachází se na jezeře BERATAN asi sedmdesát kilometrů západně od BATURU. Fotogalerii z tohoto krásného místa můžete vidět zde: http://ulundanuberatan.com/photo-albums/ulundanu-main-temple/

sámoška..je libo deset kilo much..

Monday...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama